Boty jako barometr vztahu

(Boh) Bude to znít hloupě a prázdně, ale boty jsou pro mě vším. Symbolem luxusu a úspěchu – to když si jdu koupit jeden pár těch vysněných do Beltissima, symbol odhodlání něco změnit a to v podobě nových běhacích bot, které hodlám vyvenčit v posilovně, symbol nezávislosti, čímž jsou pro mě moje odrbané Converse a taky něčím, co mě dokáže uklidnit. Vzpomínám si, jak jsem po ošklivém zážitku na maloměstě, kde můj drahý přítel bydlí, musela hodinu sledovat novou kolekci od Louboutina, aby mi z těch všech tříbarevných melírů, sportovně elegantních outfitů, odrostů, kapsáčů a ošklivých bot nehráblo.
    Pokud se zastavím u svého přítele, dalo by se říct, že boty v našem vztahu hrají velkou roli. Dokážeme se kvůli nim pohádat (jsem proti ohavným Crocs, které si koupil), dokážeme se díky nim vášnivě pomilovat (ano, ty hadí sandálky na jehlovém podpatku se postaraly o skvělý večer) a taky si i něco sdělit. Poté, co se Můj milý vrátil z čistě pánské dovolené na lodi, běžel mi koupit lodičky do Ecca. Buď mě podvedl s nějakou Chorvatkou, nebo jsem mu opravdu chyběla. Ono to asi není podstatné, protože boty mi udělaly radost a to je to nejdůležitější. Není proto divu, že k našemu ročnímu výročí se Drahý můj plácl přes kapsu a koupil mi Shape-ups od Sketcher. Stály neslušné peníze, nejsou elegantní, protože jsou na běhání, ale já jsem je začala milovat. Zhubla jsem díky nim o velikost a každý den jsem si na přítele vzpomněla, protože mě přestaly bolet záda i kolena.
Bohužel tyhle úžasné boty se staly jakýmsi barometrem našeho vztahu. Už v červnu, dva měsíce od výročí, mi praskla podrážka. U obou. Na stejném místě. Navíc přibližně ve stejné době jsem si začala uvědomovat, že i v našem vztahu se objevily velké trhliny.
   Oba problémy jsem po počátečním šoku a obrovské lítosti vyřešila reklamací. Boty dostaly ze zákona 30 dní na vyřízení, k příteli jsem byla milejší a dala mu měsíce dva. Byly to hrozné nervy.
   Dostanu zpátky svoje oblíbené boty? Vyřeší si můj oblíbený přítel svůj problém? Jak plynul čas a já byla bez bot a pomalu i bez přítele, tak jsem si začala uvědomovat, že nemá smysl jen tak čekat, až se něco stane. Že se taky musím do celého procesu zapojit.
   Na prvním místě samozřejmě byly boty, přítele jsem zatím dala k ledu. Došla jsem si tedy do prodejny, abych zjistila jak jsou na tom a jestli mi vrátí  peníze, abych si za ně vybrala spolehlivější boty (třeba i přítele) nebo mi vydají jiné. Oprava možná nebyla. Nakonec jsem si oběhla asi pět poboček v Praze, a to několikrát, abych zjistila, že poslední kus nových, neochozených „houpaček“ mají v Brně a že mi je nechají poslat. A jako bonus jsem si ještě mohla koupit další boty, protože Shape-ups mezitím zlevnili o tisícovku. Že by klesla i cena našeho vztahu?
   V té chvíli mě napadlo, že pokud můžu dostat ty samé boty a ještě jedny jako bonus, se vztahem to dobře dopadne. Ostatně byla jsem přece tolerantní a chápavá, přestože to bylo dost těžké, takže si zasloužím ještě nějakou prémii za svůj osobitý přístup hodný Bohyně. Zatím to vypadá, že přítel zůstává a zřejmě náš vztah ještě vylepšíme o společné bydlení, cesty do zahraničí a kdo ví, třeba nakonec přijde ještě něco víc…

(Mimochodem ty prémiové boty byly bílé kožené kecky od Lacosty. A společně s Converse patří do kolonky nezávislost.)

Advertisements

About Femme Fatale s Bohyní

http://dvetricitky.cz We And The City - Jak to vypadá, když si Femme Fatale a Bohyně založí blog… Aneb dvě třicítky ve městě
This entry was posted in Co se nám honí hlavou and tagged , , . Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s