Vogue přes kořeny vezený

(Boh) V březnovém čísle Vogue (US verze) je velký rozhovor s Adele. Mám Adele moc ráda, stejně jako Vogue, a proto jsem se rozhodla, že si březnové vydání seženu. Začala jsem klasicky fb statusem, který měl slušný ohlas a získala jsem tak několik kontaktů na ty, co by Fashion Bibli mohli dovézt. Kamarád mé kamarádky (říkejme jí třeba Fatalka:-) se koncem února měl vracet z USA, takže jsem ho směle oslovila – nikdy jsme se neviděli, ale na facebooku jsme si několikrát vtipně psali, takže jsem věděli jeden o druhém. Vždycky to byla legrace komentovat Fatalčiny fotky takovou tou směšnou angličtinou ve stylu “Háu ár jů?”. V povrchnostech jsme byli dobří, ale jakmile jsem potřebovala něco určitého, jasně vymezeného, zjistila jsem, že si s fórky nevystačíme.
   Po klasické úvodní vysvětlovací frázi a specifikaci toho, co chci, jsem totiž z čista jasna obdržela neuvěřitelně zvláštní dotazy, které nepůsobily, že by je psal onen vtipný a bezstarostný kluk, ale sto letý děda. Musela jsem vysvětlovat proč Vogue chci, jak je možné, že ho chci v únoru a přitom se jedná o březenové číslo, proč si ho nekoupím v Praze-mohla bych přece zkusit trafiku na Václaváku atd. Najednou jsem zjistila, že vážně nemám chuť se zodpovídat ze svých přání , plánů a životního stylu, a tak jsem to vzdala a vymluvila se na někoho jiného, který problém v nákupu časopisu nevidí, a který Vogue doveze. Nepotřebuji, aby mě někdo poučoval a vychovával na poli, kde jsem doma. Bohužel mi z té konverzace zbyla taková protivná pachuť, takže jsem se vykašlala na Vogue, na Adele a přistoupila na klasicky české “nejde to!”. (Spíš to bylo něco ve stylu “Tak na tohle nemám!”, ale výsledek byl stejný, rezignace.)
   Před týdnem se onen rozumbrada vrátil do ČR a zatímco já jsem na všechno zapomněla, on měl naopak potřebu s Fatalkou celou věc znovu a znovu probírat, pitvat zda je cena opravdu vyšší v USA a jestli  se opravdu ten časopis tady sehnat dá či nedá a další zbytečnosti.  A to mě, světe div se, nakoplo.  Obeslala jsem další kamarádky no a touhle dobou ke mě můj Vogue někudy přes Dubaj spokojeně cestuje. Člověk by se asi při prvním nezdaru neměl vzdávat a stejně tak by si měl jít za svým a nehledět na poznámky někoho, kdo o Vás i o Vašem problému ví ještě míň než vy. Prostě si víc věřte a nedejte na názor okolí. Vogue i Vy za to stojíte! 

About Femme Fatale s Bohyní

http://dvetricitky.cz We And The City - Jak to vypadá, když si Femme Fatale a Bohyně založí blog… Aneb dvě třicítky ve městě
This entry was posted in Co se nám honí hlavou and tagged , , . Bookmark the permalink.

20 Responses to Vogue přes kořeny vezený

  1. Leni Žabička says:

    Jste úžasní, bavíte mne všichni, Bohyně, Fatalka a bezva komentátoři, kteří se nedají jen tak odbít. To je bezva. Ve Slovinsku mi chybí živí přátelé… Srandokapsy už mne nebaví, vy jóóó!!!!!
    Díky :O)

  2. Když jsem před Vánoci vezla do Čech kamarádce Officielle, v životě by mě nenapadlo ji vyslýchat, proč to chce, jestli to nejde sehnat v Čechách a kolik to tam stojí. Prostě jsem šla do první trafiky a koupila jí dvojčíslo i se svatební přílohou. Třeba se jí bude brzy hodit :)

  3. dantu says:

    Tak jinak: zdravím všechny co mají rády Vogue :-) . Já mám brýle s tímhle malým zlatým nápisem.
    Ráda si časopis prohlédnu – až přišustí :-)

  4. Vivi says:

    Spíš trošku holčičí styl komunikace. Když jsem po kamarádce chtěla přivéz z Paříže před třemi lety parfém, který se u nás neprodával, tak to probíhalo takhle:
    – po zodpovězení 46 otázek jsem navíc musela přislíbit, že jí už konečně půjčím všechna DVD s Audrey Hepburn a budu jí hlídat týden kočku…parfém nepřivezla.
    Na otázku “proč Vogue” bych odpověděla jen třemi slovy “nutné pro život”. Třeba by to už pak nepitval ;-).
    Úžasný blog, zasekla jsem se tu asi na dvě hodiny a ještě nemám dost :-).

  5. udvouverunek says:

    Když to miluješ, není co řešit.
    Moc teda nechápu, o co mladíkovi vlastně šlo. Malá přátelská službička, co ho prakticky nic nestojí a udělá někomu radost. Koukám na to tak, že je to prostě chlap a víc to nemá cenu řešit. Blbý je, že znám pár holek, které by to pitvaly úplně stejně. :-/
    Verunka

    • Souhlas Verunko, to jsou přesně ty “slepičí hovory”. Na to nemám čas ani nervy…. :-)

    • Cítím tam lehký osten vůči chlapům. Nebo se pletu? :)))

      • Naopak, chlapy mám moc ráda, bez nich si svět neumím představit a chápu, že jsou jiní…a proto jsem byla přesná, jasná a vše napsala v krátkých, holých větách. Samozřejmě s příměsí vděčnosti a nepostradatelnosti. hihihi Proto mě ta “ženská” reakce překvapila. Jsem asi zvyklá na jiný mužský druh.

      • No já nemyslel tebe ale pisatelku předchozího komentáře. ;)

      • udvouverunek says:

        Ale kdepak :) S chlapy naopak většinou vycházím mnohem lépe než s holkami. Ale tohle mě točí. Jsem ráda, když se chlap zajímá a ptá se, ale toto je už otravný extrém. Než tohle, co musela podstoupit Bohyně, tak to radši jedno souhlasné přitakání, vyplnění mé prosby bez remcání a šmitec, víc nezájem. Vždyť šlo doopravdy o maličkost!
        Verunka

        • To samozřejmě vůbec nerozporuji. Resp. myslím že dotyčný byl pěkná tykev. Pochopil bych, kdyby po něm chtěla dovézt třeba notebook nebo něco podobného, ale řešit časopis mi přijde jako trochu mimo mísu.
          Narážím na poslední větu: “Blbý je, že znám pár holek, které by to pitvaly úplně stejně. :-/”.
          Překládám si jí tak, že je blbý, že dokonce i NĚKDO z NÁS (holek), se nedejbože může chovat jako ti (STRAŠNÍ :) ) chlapi.
          Ale je to jen takové mé tlachání, aby řeč nestála. :)

    • udvouverunek says:

      Překlad je trošíčku mimo, tak raději osvětlím: myslela jsem to tak, že od holek bych v podobné situaci čekala víc pochopení než od chlapů. Ale holt se to tak vždycky neděje, protože i holky jsou různé a ne každá oblibuje Vogue a je ochotna ho shánět po celé planetě. A tehdy si teprve přijdu doopravdy jako E.T.. Proto to slovo “blbý” na začátku inkriminované věty. Toť vše. Přeji všem pěkný večer :) Howgh!

  6. JJ, v tomhle jsme kabrňáci, vysvětlovat proč něco nejde a najít pro to tisíc podpůrných důvodů. A na konci, když to úspěšně odpálkujeme, máme pocit z dobře vykonané práce, protože jsme přece ten problém vyřešili, ne? :)

    • No já sázela na jednoduchost úkolu. A taky na to, že by třeba měl zájem to udělat kvůli Fatalce, aby se ukázal atd. Žádost zněla jasně – v odletové hale, ať se s tím netáhneš a nemusíš to pořád řešit, kup jeden výtisk březnového Vogue s Adele na obálce. Po příletu zaplatím, případně někam pozvu – což jsem nenapsala, protože mi to přišlo automatické, že se všichni tři sejdeme a popijeme. Tak se sejdu jen já a Adele :-))))

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s