Ve dvaceti a ve třiceti…aneb 20 vs. 30

(Boh) Nedávno jsem zažila pocit vyrovnanosti. Onen zlom kdy se člověk tak zvláštně zklidní a kdy je najednou schopen některé věci rozumně vyřešit a jiné naopak neřeší vůbec. Poslední dobou mi dochází, jaký je to velký rozdíl mezi dvacetiletým já a současným stavem, naoko věčně tápající třicátnice. Najednou se v mém životě objevily priority, o kterých jsem slyšela jen z doslechu a nad kterými jsem ohrnovala nos.
   Když je vám dvacet, tak toužíte po někom, jako je James Dean, po klukovi, co je nezávislý a co si dělá co chce. Ale když je vám třicet, sníte o někom, kdo bude dělat to, co chcete vy. Prostě máte těch nafoukaných nespolehlivých frajírků prostě dost. A neznamená to, že nutně musíte začít randit s padesátníkem, protože věk není záruka zodpovědnosti. Jen zkušeností. Přestanete si kupovat hromadu laciných kabelek, ale šetříte na opravdu kvalitní skvosty, které něco vydrží. Chcete hodnotu a ne jen klouzat po povrchu.
   Když je vám dvacet, nezávislé a syrové filmy s titulky jsou pro vás zajímavé, vzrušující a podnětné. V přítmí svého pokojíčku hltáte azerbajdžánský film o homosexuálních důchodcích, který běží na ČT2 a přijdete si neuvěřitelně intelektuální. Ve třiceti máte za sebou první úmrtí svých bližních, několik ošklivých rozchodů, možná už nějakou tu operaci, závažné nemoci svých rodičů a pár vyhazovů, takže poslední po čem byste toužili, je sledování cízího utrpení. Už na to nemáte sílu ani náladu. A stejně tak je to s odbojem. Ve dvaceti jsem vyvěšovala tibetské vlajky, terorizovala okolí tříděním odpadu a nevynechala jedinou demonstraci. V současné době se zmůžu leda tak na ten odpad a sem tam podepíšu nějakou petici, protože momentálně vedu permanentní odboj za svůj zadek, o který se mi už rodiče nestarají, tak jako ve dvaceti. 
   Když už jsme u těch rodičů, je velmi zajímavé, že jedině postoj k nim se moc nezměnil. Stále kroutíte hlavou nad tím, jak se to mohlo stát, že zrovna vy máte TAKOVÉ rodiče. Ve dvaceti si naštvaně říkáte, „kdy tohle všechno skončí“, ale až ve třiceti vám konečně dochází, „že nikdy“, a proto si pořídíte děti, které jim předhodíte, abyste měli na chvíli klid a třeba se s partnerem pomilovali. Sex je totiž ve třiceti mnohem zajímavější. Sice vyprchal pocit vzrušení a důležitosti, ale ten byl nahrazen něčím příjemně známým a úžasně intimním. Ve dvaceti přemýšlíte s kým a jak se vyspíte, jaké to bude a kdy to bude, co budete říkat a jak se k sobě potom budete chovat. Ve třiceti je vám to úplně jedno. Prostě to uděláte a následky (ne)zodpovědně řešíte až pak. 
   Trapnost za těch třicet let už dosáhla několikrát kulminačního bodu, takže je vám spousta věcí fuk. Nezpronevěřujete se svým hodnotám a pořád čtete Dalajlámu, jen už to tolik neprožíváte. Na druhou stranu, nevěřím, že někdo ve dvaceti Dalajlámu opravdu pochopí. Na to musíte být opravdu dospělí. A o tom to celé je. Dospěla jsem. A víte co, není to vůbec nudné, protože ten dosud neznámý pocit vyrovnanosti je velmi, ale velmi vzrušující!

About Femme Fatale s Bohyní

http://dvetricitky.cz We And The City - Jak to vypadá, když si Femme Fatale a Bohyně založí blog… Aneb dvě třicítky ve městě
This entry was posted in Co se nám honí hlavou and tagged , , . Bookmark the permalink.

15 Responses to Ve dvaceti a ve třiceti…aneb 20 vs. 30

  1. ladyesik says:

    To je úžasný článek :D:D Nasmála jsem se. A ty máš děti?

  2. Vivi says:

    Zase tak úžasný článek! Nikdy mě to tu neomrzí. Všechno to sedí jak prdelka na hrnec.

  3. Anonymous says:

    Zajímavý článek, akorát s tím sexem bych řekla, že je to přesně naopak:) Ve dvaceti nezodpovědné a nehledíc na množství, ve třiceti už monogamnější a více přemýšlivé…A ty drahé a kvalitní kabelky bych viděla až tak na čtyřicítku. A v padesáti drahé šperky:)

  4. Ella says:

    Je mi 27 a pořád si přijdu mladá/malá holka. Uživim se, dokážu si poradit v krizových situaích, objednám se k doktorovi (ale na krev na se mnou musí někdo jít), uvařim si, vyperu, posekám zahradu, sestavim skříň, porodím štěňátka, nudim se v práci, myslim na svatbu, pořád nesnášim děti, stále chci cestovat po světě. A jsem stále bez peněz, dnes víc než za studií… takže pořád to jsou levný kabelky, ikdyž toužim po kvalitě.

    • To, co jsi uvedla, se myslím nevylučuje, nebo ano? My jsme také pořád mladé – navždy budeme třicátnice, jen už nemusí být všechno takové drama.. :-) I když…

  5. Anonymous says:

    Bohyne ty ses vazne Bohyne, especially love the pic with Catherine :)

  6. Krásný článek, díky za něj. Já jsem ve svých čtyřiadvaceti zhruba v polovině toho přechodu od dvacetiletého dítěte k třicetileté dospělosti. A mám pocit, že nejsem ani dítě ani dospělá. Jsem jen mladá a blbá. Toužím po Jamesi Deanovi a zároveň hledám oporu. Ze studentského pokoje zmobilizuju české zastupitelství v Paříži a pak se nechám mamkou objednat k doktorovi, protože se mi tam prostě nechce volat. Šetřím na Neverfull, ale všechny peníze utratím za cesty po Evropě, kde si nakoupím další barevné a nekvalitní kabelky. Jeden den mě škola a závislost na rodičích neuvěřitelně štve, další den nastupuju na druhou vejšku, abych si “prodloužila mládí”. Jsem kočkopes, co neví, co chce.

    • Neboj Suzanne, o tom to právě je! Podstatné je, že děláš velké věci, zažíváš dobrodružství a uvědomuješ si podstatu života, takže pro tebe nebude těžké se zodpovědně přehoupnout do dospělosti. Znáš kotrmelce a kontrasty a to ti dává svobodnou volbu se rozhodnout, jesti už jsi toho zažila dost na to, abys mohla dospět. Dál si kupuj barevné kabelky a spi s Jamesy Deany, protože až přijde ten pravý čas, koukneš na něj, jak si klidně spí v posteli a budeš vědět, že se vidíte na posled. Zabalíš si věci do luxusního kufru a vyrazíš směr dospělost. A tu barevnou kabelku necháš Jamesovi na památku. A cestou z jeho bytu se objednáš k doktorovi. Až se to stane, dej nám vědět! Oslavíme to. Co takhle Neverfull od LV, jako dárek k dospělosti? :-) S láskou Bohyně a Fatalka

      • Tak na tu oslavu se těším už teď! Jen se obávám, že tou dobou už nebudu toužit po Neverfull, kam se vejdou věci na dva dny a jednu noc s Jamesem Deanem…:)

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s