Proklaté + 1

(FF) Poslední dobou mám zajímavý koníček. Chodím na všechny akce, na které jsem pozvaná. Statečně ignoruju, že na většině bych měla být s doprovodem, a protože doprovod nemám, na ty akce chodím to své “+1” hledat. Protože někde sakra být musí! 
   Takže jako blázen lítám po Praze a okolí, jezdím po parnících, cpu se chřestem na slavnostech, piju šampaňské na vernisážích, vyhrávám v tombolách pamětní mince, ochutnávám pivní speciály v luxusních hotelech, divím se pojetí “esoterie” a cupitám po Náplavce. Když je nejhůř, přemluvím Bohyni a těchto tristních akcí se povinně účastní se mnou. Chudák.
   Výhodou je, že když jsem sama, tak na svých “+1 akcích” potkám spoustu zajímavých lidí. Paní, co chová pumu jako domácího mazlíčka, holku, co maluje obrazy s použitím sperma, nebo šéfkuchaře s michelinskou hvězdou, kteří mi poradí, kde koupit nejlepší kuřecí srdíčka. Ne, že bych zrovna tohle potřebovala vědět. Nevýhodou je, že se na začátku akce cítím osamocená jako při vybírání lidí do družstva při vybíjené na základce. Taky jsem tam tak stála a nevěděla, kam se zařadit.
   S báječným nápadem, jak se konečně zařadit a najít své plus 1 přišla má Maminka. Sama také hledá své +1 a pořád mi připomíná, ať se zaregistruju na seznamku, že mi přijde hned 200 pozvánek na šampaňské. Že bych teda ještě mezi chřestem a parníkem běhala na šampaňské? “On se mi teda ozval cikán z nedaleké vesnice, trochu nudný a vysušený holandský obchodník s nábytkem a černoch, ale určitě tam najdeš rozumné chlapy,” láká  mě Maminka do osidel netového seznamování. Takže jen co mě přejde zimnice z včerejší designové party na terase, kde mé +1 opět nebylo, zplením vody netové seznamky. A teď už musím končit. Vysazování stromů v japonské zahradě Botanické zahrady nepočká!