Vše se děje tak jak má

(Boh) Říkám to neustále: „Bůh má smysl pro humor.“ Když něco nechci, něčeho se bojím, tak přesně to mi Vesmír sešle. Ale není to žádný drasťák. Podle jedné poučky na nás nakládá jen tolik, kolik uneseme. V patových situacích si to opakuji a rozhořčeně křičím k nebesům: „Ok. Pochopila jsem to! Mám se něco naučit. No, tak já to teda udělám! (A unesu).“
   Já i Fatalka jsme velmi svobodomyslné osoby, které neuroticky lpí na své volnosti a možnosti kdykoliv utéct. Neustále s sebou vláčíme zadní vrátka, pro případ, že bychom je chtěly využít. Co na tom, že jsou těžká a neforemná, ve vztazích nám překážejí a většinou nás brzdí v tom, co opravdu chceme. Prostě je jako malou nedospělou těžkou kouli táhneme životem a doufáme, že nás něco nebo někdo zaujme natolik, že hodíme za hlavu strach o naší nezávislost, možnost volby i svobody a prostě ty vrata někde opřeme a necháme tam. Jak jsem se už zmínila, Vesmír nám vždycky naloží jen tolik, kolik uneseme a načasování je jeho specialita. Většinou se nevměšuje, ale když už ten náš život není ke koukání, přihodí humornou situaci, která nás postrčí k lepším zítřkům a ukáže nám jak to vlastně všechno je. Vesmír je prostě vtipálek. 
   Takže co se nestalo…Fatalka odjíždí na dovolenou na dvoubicykle. Jedny řídítka a dva lidé. Spojení velmi, ale velmi krátkou tyčí. Ideální pro někoho, kdo lpí na své svobodě a rozhodně se nechce nechat unášet davem. Chachá! Upřímně mě pobavila představa vyděšené Femme Fatale křižující Belgii na dvoukole, ovšem smála jsem se jen do té doby než mi došlo, že i pro mě Vesmír chystá zábavičku. Vyrážím totiž na moře. Loď, Bohyně, posádka a širé moře. Není kam odejít, na taxíka si asi nemávnu, a pohádat se v kajutě velikosti dvou postelí je nápad pro sebevraha. Abych sebe i Fatalku uklidnila, tak jsem nám naordinovala  každodenní mantru, díky které na své dobrodružné cesty vyrazíme absolutně vyrovnané a vyklidněné. „Vše se děje tak, jak má“. A když Vesmír dá, možná ty těžký vrata hodím při západu slunce do vody…žbluňk! 

About Femme Fatale s Bohyní

http://dvetricitky.cz We And The City - Jak to vypadá, když si Femme Fatale a Bohyně založí blog… Aneb dvě třicítky ve městě
This entry was posted in Co se nám honí hlavou and tagged , . Bookmark the permalink.

One Response to Vše se děje tak jak má

  1. Jana Kalashka says:

    Ahoj holky, berte to jako další životní zkušenost, předpokládám totiž, že ani jedna nebudete ta, kdo bude daný dopravní prostředek řídit :) Je odvaha nechat někoho jiného, aby určoval jakou rychlostí a jakým směrem se pojede…moje samostatnost, hlavně v rozhodování co, kdy a jak bude, je tak trochu nedotknutelná. Ale to souvisí asi i s těmi zadními vrátky…nechci aby by někdo jiný řídil život, chci mít aspoň trochu volnosti. A proto se asi nedokážu nikdy plně oddat tomu druhému. Bylo mi asi 16, když mi mamka dala „cennou“ ¨radu do života (poté co jsem se rozešla se svou láskou z tanečních). Říkala mi tenkrát “nechávej si zadní vrátka, nehrň se do vztahů po hlavě”…sakra, proč mi to tenkrát říkala ? Od té doby se do vztahů po hlavě opravdu nevrhám, i když bych sebe víc chtěla. Mohla jsem se několikrát spálit, prožít bláznivou zamilovanost a pak na to přijít třeba i sama. Ale prostě to tam někde mám, a ve mých 31ti už se to asi nezmění.
    Ale nesouvisí to taky trochu se spolehlivostí ? To je totiž druhá rada, kterou jsem dostala: „hledej toho, na koho se můžeš spolehnout“. A té se držím !

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s