Co dřív?!

(Boh) Nemám zdání, co bych měla dělat dřív. Jestli zaklidit oblečení, umýt nábytek, vyházet kde co, srovnat šanony, jet nakupovat do Ikea, nechat vyčistit koberec, přečíst návod k DVD, pračce, myčce a domácímu kinu nebo se prostě na všechno vykašlat a jít si konečně lehnout a v klidu se vyspat. Po třech týdnech si to nejen zasloužím, ale já to bytostně potřebuju!
   Zjistila jsem, že žiju na zvláštní vlně automatismu. Automatismu a bezradnosti. Přiznávám, že jsem tak bezradná, že neustále posouvám krabice sem a tam, abych zjistila, že právě tady je na ty předměty skvělé místo, ale bohužel jsem stále nebyla v  Ikea, abych ty předměty bylo kam dát, nebo naopak s nadějí v srdci otevřu krabici s nápisem „kuchyně-potraviny“, abych zjistila, že je v ní něco, čemu říkám poslední změť a já opět propadla další vlně zoufalství, protože fakt nevím, kam ty věci patří.
   Mé zacílení na mě samotnou dosáhlo vrcholu. Je mi všechno kolem jedno. Práce, rodina, kamarádi, druhá práce, elektrárny i plynárny. Dokonce jsem přešla i fakt, že můj přítel jel se svým mladším synem na týden někam do horské chaty, kterou bude obývat s paní, která má stejně starého syna(!). Ano, zní to zlověstně, ale mně je to jedno. Dokonce o tomto neblahém faktu i žertuju… “S cizí ženou v cizím pokoji…“ prozpěvuju si při pomyšlení na Drahého a cizí ženu, ale to je tak asi všechno. Je mi to totiž jedno. Podstatná jsem jen já a moje krabice. Až konsoliduju je, začnu zjišťovat kde je soupis plateb PRE a plynáren, které jsem měla zaplatit, kde je mobil pro elektronické bankovnictví, promyslím jak vyřeším v práci lhůty, které uběhly a kde mám (sakra) veškeré materiály na doučování angličtiny. A možná, pokud mi zbyde chvíle, tak se zamyslím nad tím, jak to na těch horách asi probíhá. (Pokud to ještě bude aktuální). Ale do té doby, prosím nerušit, zaklízím!

PS. Po napsání tohoto příspěvku jsem se rozhodla ušetřit čas a koupit nějaký nábytek přes Aukro. Jak jsem tak strašně vyčerpaná a bezradná, chtěla jsem “sledovat” jednu komodu, co by se mi celkem hodila do šatny. A místo “prohlédnout” jsem klikla na “přihodit”. A teď jen čekám, jestli mě někdo přehodí nebo jestli zaplatím devět stovek za kus nábytku, který ani nevím, kam postavím. Vesmír se na to asi už nemohl dívat, a tak to trochu posunul tím správným směrem. Nebo je to poslední poťouchlost Merkura, který se dneska rozbíhá. Ale víte co, je mi to jedno! What´s meant to be is meant to be. It´s destiny. It will find its way eventually.

About Femme Fatale s Bohyní

http://dvetricitky.cz We And The City - Jak to vypadá, když si Femme Fatale a Bohyně založí blog… Aneb dvě třicítky ve městě
This entry was posted in Co se nám honí hlavou and tagged , , , . Bookmark the permalink.

7 Responses to Co dřív?!

  1. Ahoj Bohyně! Opět krásně napsané a opět mi píšeš přímo z duše. Můj pokojík by potřeboval tolik úprav, že ho nejspíš nechám tak, jak je. S medvídky v poličkách, květovanými závěsy z dětství a proleželou válendou. Chlácholím se tím, že zase brzy někam odjedu. A když náhodou ne, za rok či dva dokončím alespoň jednu školu a snad si budu moci dovolit svůj první dospělácky byt. Už aby to bylo. Krásný den, má milá! Těším se, že se brzy setkáme! Musíme…

  2. Králikkéš von Marakkéš says:

    Drahá Bohyně, všechno je jedno, aneb nastal čas nechat vše plynout. Vesmír je mazaný, krásně nás vede k odevzdání se, abychom krásně plynuly v řece života, abychom si do ní nestavěli hráze z myšlenek, nutností a pocitu ovládání. Jak to tak čtu cítím, že jsi ve stádiu chaosu, jako sličná Olympanka, co si postavila chrám a chystá se jej posvětit. Chaosu netřeba se bát, není to na jednu stranu uvolňující?, že člověk žije, i když je obklopen krabicemi. Krabice stojí a Slunce svítí a noci jsou stále teplé a Měsíc září a ještě týden máme šanci vidět padající hvězdy. Ženy mají ten chaos trochu víc v krvi, muž postupuje systematicky, krok po kroku. Nákup nábytku je dobrý začátek….aneb blížíme se k vyrovnanosti…vnitřní muž a vnitřní žena se harmonizují:o)
    Zpívám si s Tebou, mě už je taky jedno, zda mě Skřítek má rád, či nemá. Důležité je pro mě, že jsem schopen lásky, sdílení a soucitu. Důležité je, že vím, že nechci manipulativně kopulační závislostní neurózu. Vím kdo jsem Já.
    Nuž a Merkur se nám zase krásně točí, vivat. Už zbývá zpracovat jen retrográdní Pluto, retrográdní Saturn a retrográdní Neptun. Tedy už jen stačí zpracovat sebe sama na nejhlubší a nevědomé úrovni a to s mravenčí trpělivostí. Sny, iluze, ideály, minulé životy, karma, sexualita, moc, omezení a zkoušky nás dovedou k jednomu krásnému Jupííííííííííííííííííííííííííííííííííí. Aké lahké, aneb do zimy máme co dělat.
    Ještě že to všechno může nechat jen tak plynout.
    A pamatuj!!! každá věc co se ti povede je jako navlečení jedné perly na zlatou nit roztrženého náhrdelníku.
    měj se krásně

    • To je tak krásné! Děkuji! Souhlasím se vším a pilně navlékám jednu perlu za druhou. Komoda dorazí příští týden a ty prasklé stoupačky, které se ozvaly včera kolem půlnoci jsou jen potvrzením, že všechno zvládnu a že staré a nefunkční musí pryč. I za cenu odstavení kuchyně a vybourání půlky bytu. Není místo na nic závadného. Děkuju ještě jednou. Svůj chrám vysvětím až po těch stoupačkách. Alespoň budu mít čas nakoupit horskou šalvěj a jiná vykuřovadla. Zatím vše řeším miskou soli v každém pokoji. Přeji krásné dny a děkuji za úžasné komentáře!

      • Králikkéš von Marakkéš says:

        S láskou kočky, fandím nám všem jak sa dá. Drobná oprava, retrográdní není Saturn, ale Uran, proto ty změny zlehka drhnou:o)

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s