Nic nebude stejný

(FF) Nic nebude stejný. Svět. Ani já.
Nebude stejná Stromovka, Hrad, D1, Vyšehrad, písničky od Brutusu nebo z Doors, Divoká Šárka, Vojanovy sady, Prokopák, začáteční písnička Mechanickýho pomeranče, Louvre, kde jsi mi dal parfémy, pole, kde jsi mi dal pusu, Karlův most, kde jsi mi dal první pusu, Novotného lávka, kde jsme se poprvé přiblížili, Pod ocasem, kde jsme se poprvé opravdu potkali. Růže z pouti. Pikniková deka. Knihy o vědě a vesmíru. Suši a Nina Simone. Hory. Spaní pod širákem na hradě. Kubističtí umělci. Maxim a Elle. Steak s fazolkama. Vířivka a šampaňské. Botanická zahrada. Jameson a Martini. Ježdění rychlostí 180. Technické muzeum. Rudolfinum. LaChapelle. Výhled na Prahu. Café na půl cesty. Tam někde jsme zůstali. Na půl cesty. Pink Floyd a temný les. Olšanské hřbitovy. Vymyšlené služební cesty. Každodenní smsky a telefonáty. Líbání na červenou a držení za ruce v autě.
   Mám pocit, že mi pukne hlava. Nebo srdce. Je to zvláštní hluboká bolest. Ale s jikřičkou naděje, že bude líp. A líp. Až úplně nejlíp. Jen je to neznámé. To ticho. Žádní telefonáty, maily, smsky. Schůzky. Nikdo nejezdí v dešti přes půl Prahy. Nikdo nejezdí za bouřky přes půl republiky. Nikdo se nefláká v práci, není mimo, nevymýšlí si omluvy a výmluvy. Všechno se vrací do normálu. Průměru. U mě. Možná u Tebe ne. Jen jsem byla nahrazena. Myšlenky na to přímo fyzicky bolí. Je to jen pátý den. Pátý den, co jsem Tě neviděla. Třetí den, co jsem Tě neslyšela. První den, kdy jsi nenapsal. Půlrok jak z nezávsilého francouzského filmu. Spousta cigaret. Spousta alkoholu. Spousta sexu. Jedno vyznání. A nakonec jedno francouzské okno. Někdy stačí stránka časopisu.
   A zrovna dnes musí být na hlavní stránce mého emailu prodej domu ve Tvém městě. Nikdy tam nebyl. Vesmír je zvláštní. Bůh má smysl pro humor. Život je zvláštní. Nevím, za jak dlouho na Tebe zapomenu. Nejspíš nikdy. Ale už brzy, hodně brzy budu vědět, že jsem udělala dobře.

Ticho, kdy už není co dodat.
Nedokážu žít bez emocí.
Myslela jsem si, že ano. Že jsem drsná, že mě nic nedokáže zranit. Ale Ty jsi byl ještě drsnější. Radši se zraním a budu upřímná, než abych byla jako Ty. Nešťastná, ztracená, přebíjející. Nedokážu zachránit ani Tebe, ani Tvou karmu. Darmo by si anděl spálil křídla. Když se pokouší zachránit nepolepšitelné.                Nepoučitelné.

About Femme Fatale s Bohyní

http://dvetricitky.cz We And The City - Jak to vypadá, když si Femme Fatale a Bohyně založí blog… Aneb dvě třicítky ve městě
This entry was posted in Co se nám honí hlavou and tagged , , , . Bookmark the permalink.

One Response to Nic nebude stejný

  1. udvouverunek says:

    Kdybych napsala cokoliv, bylo by to jen opakování tisíckrát vyřčených, milionkrát napsaných utěšujících doporučení… Všechno stejně máme v sobě a víme, že jednou bude líp. Jen tomu někdy málo věříme… Rozhodnutí bolí, ale je to dar. A vše je jak má být. Přesto kdyby Tě mohlo cokoliv rozveselit, neváhej, ozvi se:) Veronika

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s