Když mě opustíš, ztloustneš

(Boh) „Když mě opustíš, ztloustneš, budeš nespokojená a možná se ti i stane nějaký úraz!“ řekl mi v létě s jiskrou v oku. Trochu mě zarazilo, jak na to přišel, kde se v něm vzala ta jistota, a hlavně proč si myslí, že ho chci opustit? Přišlo mi to jako hloupost a tuhle informaci jsem vypustila ze zřetele. Ale když o tom teď zpětně přemýšlím, už v té době jsem ho chtěla opustit, jen jsem na to neměla odvahu, dostatek odhodlání a hlavně důkazů. Právník se prostě nezapře. Potřebovala jsem si být jistá. A tak jsem vyčkávala, sbírala odvahu i důkazy a jednoho listopadového odpoledne k tomu všemu došlo. Tušila jsem, že to jednou musí přijít, ale i tak jsem připravená nebyla. Neměla jsem nic naplánováno, jen se mi najednou už nic víc nevešlo do krabičky s nápisem „my dva“. A všechno se to vyvalilo ven.
   Nejdříve jsem vypotřebovala nastřádanou odvahu, takže na její místo se dostavila lítost a jiné klasické porozchodové reakce. Tolerance a shovívavost byla nulová, ostatně tyto postoje jsem vyčerpala už během vztahu, takže mi nakonec zbyly jen ony důkazy, co se spokojeně rozvalovaly na dně krabičky a vzpupně se mi smály do obličeje. To byl zřejmě jediný důvod, proč jsem se nepustila do (pro mě) klasických rozborů typu “Co když mu křivdím. Třeba se mýlím…bla bla bla”.

   Tento příspěvek jsem napsala (a nikdy nedopsala) někdy v březnu. Čtyři měsíce po rozchodu s Drahým. Neztloustla jsem, naopak zázračně zhubla a těšila se na další vztah. Jen jsem se se vším potřebovala vyrovnat a uvědomit si podstatu a důvod, proč jsme se rozešli. Byla jsem docela spokojená a dala jsem vale závěrům typu “už nikdy nebudu dělat to a to…” nebo “to jsem dělala s tím a tím, a jak to dopadlo…“. Ostatně i tenhle pohled na svět byl jedním z důvodů, proč jsme se nakonec rozešli. Vzpomínková mapa se nám stále pletla do přítomnosti a já nechtěla ve svých vztazích uklízet nepořádek po někom jiném. A tak jsem si během psaní příspěvku zadala do Vesmíru  setkání s mužem, který ví co chce. 
   Ten muž se objevil v květnu na Majálesu. Byl takový, jakého jsem si ho představovala. Rozhodný, s životním plánem, a s něžným pohledem, který mi věnoval, když jsem se nedívala. Stejný a přesto jiný. A stále velmi Drahý.
   Lidé se nemění, tím jsem si jistá. Ale zároveň jsem si jistá tím, že jen blbec nemění názor. A já i on jsme názor změnili. Na spoustu věcí. Najednou je to všechno lehčí, světlejší, voňavější a já se znovu zamilovávám. Do toho stejného člověka. I přes tlaky, co se na nás ze všech stran valí, i přes onu pověstnou ztracenou důvěru. Ráda bych teatrálně řekla: „Navzdory všem!“, ale nemám k tomu důvod. Náš vztah je teď jako film Julia and Julie. Stávají se z nás gurmáni našich životů a já si to poklidně a bohorovně užívám.

(Dneska je mi znovu třicet, před pár dny padlo informační embargo uvalené na náš vztah a musím se přiznat, že je mi báječně! I když se zmítám v narozeninové agónii. I tak, je mi moc fajn!)

About Femme Fatale s Bohyní

http://dvetricitky.cz We And The City - Jak to vypadá, když si Femme Fatale a Bohyně založí blog… Aneb dvě třicítky ve městě
This entry was posted in Co se nám honí hlavou and tagged , , , , , . Bookmark the permalink.

4 Responses to Když mě opustíš, ztloustneš

  1. vimneok says:

    no počkat, tak to předtím ale neplatilo, že jste dvě třicítky :D každopádně moc gratuluju k obému :)

  2. Drahý Králikkéši von Marakkéš (i), tyto narozeniny jsem se nad krevetami rozhodla pro debordelizaci vlastní úrody, a to v globálním měřítku. Ať už se jedná o stránku emocionální, existenční, finanční či mou mikroskopickou kariéru. Prostě musím to zrno od plev oddělit, jinak se mi to všechno do mých sýpek nevejde. Bez prázdných sýpek nelze sklízet. Neměla bych tu úrodu kam dát. Dám vědět, jak se mi to všechno povedlo.

  3. Králikkéš von Marakkéš says:

    No mám trochu bordel v tom o kolika mužích se v tom příspěvku mluví, nicméně mi mluví z duše. Lze se zamilovat do jednoho muže dvakrát? Jako panně se mi v životě nejvíc vymstilo ono už nikdy…a to už jsem zkusi……l a to zas bude stejné. Umím skvostně oddělovat zrno od plev u druhých lidí, nemaje vládu nad debordelizací vlastní úrody. Drahý Vesmír mě podaroval krásným úkonem, zaměřit se na vlastní sklizeň. Nuž praktikuji osobní žně, neb na zimu je třeba mít v
    pořádku zejména vlastní sýpku. Nuž a tak hladím v ruce zrnko lásky, hladím ho a hladím a sleduji, zda se plevy rozpadnou, navzdory logice a analýze. Láska prej nesnese analýzu….požehnána každá panna, která to pochopí.

    Když Venuše vystupovala z vln, užaslý pastýř pravil oslněn : ” Zrodila se z pěny. ”
    Krásné zrozeniny přeju každý den ať žije s Láskou a Radostí

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s