Svědkové našeho života

(FF) Všechno, co opravdu potřebujeme, je svědek našeho života. Někdo, s kým rozebíráme drobné každodenní příhody, zasmějeme se s ním a během rozhovoru s ním přijdeme na to, co nám samotným zabředlým v kolečku myšlenek své hlavy nedošlo. Máme svědky, kterým vyprávíme věci každý den a udržujeme se navzájem v upgradování našich životů, a svědky, se kterými se sejdeme jednou za čas a pojmeme život a svět tak trochu víc ze široka. Skvěle si přitom srovnáme myšlenky a vidíme, jak si stojíme. A pak je tady blogování. Najednou sdílíme i s lidmi, které neznáme a v životě jsme je neviděli. Jen doufáme, že příběhy a zážitky jsou v podstatě univerzální a každý si něco najde. „I kdyby tvoje psaní mělo potěšit, rozesmát nebo ovlivnit jednoho člověka, stojí to za to,“ řekl mi kdosi kdysi. Takže píšu. A tajně doufám. že se někdo zasměje, inspiruje, zamyslí nebo potěší. 
   Sdílení je jedna z nejzásadnějších věcí v našem životě, ať už si to uvědomujeme nebo ne. Všechny ty prokecané noci při sklence (ehm, sklenkách, lahvích) vína, rozhovory při kávě a dortu v kavárnách, hovory na lavičce nebo u stolu plného jídla se stromy za okny. To je to, co se v životě (taky) počítá.

   Náš blog má dnes své první narozeniny. Chtěla bych poděkovat všem, díky kterým tenhle funguje, všem, kteří nás čtou, kometují, lajkují, oponují a nutí k zamyšlení. A hlavně chci poděkovat Bohyni, která tenhle blog drží nad vodou a nepanikaří, ani když jí týden nic nepošlu, vybírá krásné fotky a staví celé články. Děkuju a mám Tě moc ráda!