Plyn už syčí z trouby ven

(Boh) Už je to víc než týden, co řeším své problémy s plynem. Ne, nejedná se o příspěvek, který bude pojednávat o nadjímání, i když po mém příspěvku o Bobrovi by se nebylo už čemu divit, že? Ale mám na mysli zemní plyn. Modrý plamínek, který mě úspěšně několik týdnů trávil. Mám za sebou sedm krušných dní, kdy se postupně mým bytem (za mé nepřítomnosti, samozřejmě, klíč je přece pod rohožkou), prohnalo stádo plynařů, dělníků, paní správcová s čuchačkou a kdo ví Kdo ještě. Já u toho nebyla.
   První den jsem byla v roli panikářky, protože čuchačka N-I-C  neobjevila, ale já plyn stále cítila. Druhý den, na mé zoufalé naléhání, však dorazil Kdosi s Čímsi citlivějším a zjistil únik. Plyn unikal v ložnici, obýváku a kuchyni. (A pak že jsem panikářka!). Jenže tenhle Kdosi nebyl na moje Cosi vybaven a tak mě zanechal na pospas modrému plamínku. Já si to totiž dokážu pořádně užít, víte?!
   Další den pan Kdosi dorazil s lepidlem. Plyn již neunikal, ale zato všude páchlo lepidlo. Ale ono je to asi jedno, jestli vám mozkové buňky sežere plyn nebo lepidlo. Prostě si nasadíte kulicha, teplákovou soupravu, otevřete ve svém stometrovém bytě okna a jdete si lehnout. S pocitem, že jedině tak se probudíte. Omyl. Neprobudíte. Spíte totiž na čerstvém vzduchu, zachumlaní v peřinách a do práce chodíte se zpožděním a s bušícím srdcem. Ráda bych vypíchla skutečnost, že mi Fatalka nepřipomněla změnu letního a zimního času, takže když jsem se dorůžova vyspinkala a rozespale mrkla na klasické hodiny, co se musí ručně přeřídit, což jsem už čtrnáct dní neudělala, protože jsem o změně prostě nevěděla (!), dostala jsem amok a začala ve vymrzlém bytě pobíhat jako splašená koza. (Dobře, není vymrzlý, ale když vylezete z vyhřáté postele, tak se všechno svou teplotou blíží Arktidě).
   Jeden by si myslel, že lepidlo je posledním aktérem v mé plynové kauze, ale opak je pravdou. Ještě jsme nevyčerpali veškeré katastrofické scénáře. Takže tu máme příchod domů, kdy mi vyděšený Ken sděluje, že poprvé cítí plyn – do té doby mi nevěřil – ale okna neotevřel, proč taky –  a jako bonus mi kamna topí jak šílené a nejdou regulovat. Zřejmě lepidlo. Bohyně se z uvědomělé panikářky stává regulérní hysterkou, která rozebírá kamna, utahuje trubky, zadržuje pláč, volá kamarádům a rodině a druhý den zoufale píše omluvnou sms Fatalce. Opět zruší setkání a opět se spolu neuvidí. A přitom by to tak potřebovala. Místo kávičky a potlachu ovšem na Bohyni čeká další kapitola v její soukromé gas story. A tak onu sms „Nezlob se. Už nemůžu. Asi spáchám sociální sebevraždu. A pak si doma pustím plyn, ale pořádně. Omlouvám se. Děkuju!“ nakonec omylem odešle své správcové což kupodivu všechno velmi urychlí. Kdosi se opět dostaví, opraví regulátor teploty a utěsní trubku, co vede ven, takže Bohyně už neinhaluje ani plyn, ani spodiny. Kytky přestanou chcípat a ona konečně ulehne do své nové postele v krajkové košilce. (Kterou si oblékla pod teplákovou soupravu, protože ten čerstvý vzduch v ložnici ji nadchl.)
   Až si připustí, že je všechno v pořádku a může si to dovolit, tak se mohutně úlevně rozpláče. Ale zatím drží. Nic jiného jí totiž nezbývá.

About Femme Fatale s Bohyní

http://dvetricitky.cz We And The City - Jak to vypadá, když si Femme Fatale a Bohyně založí blog… Aneb dvě třicítky ve městě
This entry was posted in Co se nám honí hlavou and tagged , . Bookmark the permalink.

10 Responses to Plyn už syčí z trouby ven

  1. Canan Pamuk says:

    Máš tam super překlep, který je vynikající pointou příběhu, poté, co ho navštívila řada tvorů neúspěšně se snažících zachránit ti život: “Bohyně už neinhaluje ani plyn, ani spodiny.”
    Je mi jasné, že to Bohyně musejí, když pozemští červové neplní přikázání, občas někoho vycucnout.
    Opovažte se to opravit!

  2. Holky! Já se tak pobavila!!! V dnešním úplně blbém pracovním dnu jste mi zachránily život!!! Díky…

  3. Přesně tak, Bohyně bez historek by nebyla Bohyní :-) Ani si nedovedu představit, že půjdeme na véču nebo kamkoli a ona mě neuvítá panikářskými výkřiky o tom, co se jí stalo :-D Byla by to nuda. Bohyně to musí přežít a my máme o čem číst. I když ten plyn už byl fakt asi moc, zařiď si nějaký méně nebezpečný problém, třeba jak donést dort hollywoodské hvězdě :-) Tak zdar a sílu a vzduch bez plynu! A jestli ti to nevadí, jdu kvůli tvýmu blogu pozdě do práce!! Nedokázala jsem čtení nechat na pak…

    • Tak to je ta nejlepší poklona! Děkuju! jestli ti to udělá radost, tvůj komentář bylo to první, co jsem si ráno na svém mobilu přečetla. Zkusím zařídit méně závažné katastrofy :-)

  4. mamifi says:

    Me to pripomina nas byvaly karlinsky byt. My ale meli problem se splodinami, ktere se vraceli kominem zpet. Meli jsme take specialni detektor s alarmem, abychom se neotravili. Ovsem, kdyz zacal vě 2 rano rvat tak, ze se sbihala cela ulice, tak sem si obcas chtela hrat na otravenou.

  5. udvouverunek says:

    Čekala jsem, kdy historka s plynem přijde – četla jsem tvůj komentář na blogu u gurmetky Blondýny ;-) Ale popravdě, vůbec ti to nezávidím. Stejně jako tu karmu tehdy. Nechceš vyměnit byt? Mně by z toho asi brzy jeblo, z takovýchto příhod…
    Verunka

    • Jak říká Drahý: “Bohyně nic nemá bez příběhu…” No a o tom to asi je. Je jedno, jestli budu bydlet v Karlíně, kde se začal nejdřív kapat bojler a pak se sám vznítil (technicky nemožné) nebo v Dejvicích, kde se přiotrávím. Alespoň jsem na dobré adrese, protože ty dobrodružné příběhy se stěhují se mnou :-)

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s