Ještě je stále čas, naštěstí… (Vyzkoušely jsme)

1 a kostky 226248_409569005767065_732910505_n(Boh) Nedávno jsem byla na přednášce Zdeňky Jordánové  na téma “Ještě je stále čas.” Její knihy jsem nečetla. Nikdy se ke mně nedostaly v pravou chvíli, přestože jsem je ostatním kupovala k narozeninám nebo Vánocům. Ale tak to někdy je. Kovářovic kobyla… Nejsem ezo- ani biočlověk. Biozeleninu, biomaso a mléko z farmy konzumuji, protože mi to chutná, a ne proto, že bych měla nebo to bylo fashion. A Vesmírný objednávkový servis čtu v péřovce s pravou kožešinou, zatímco čekám na tramvaj. Jo, nosím mrtvoly a používám kondicionér. Proto jsem byla trochu nesvá z představy, že se stanu součástí ezodavu. “Hlavně nezvedat ruce a nic nevykřikovat,” prosila jsem Vesmír.
   Přišly jsme dřív, a tak jsem se usadila v komunistickém sále hotelu Pyramida a začala pozorovat ostatní. Jedna ezo, jedna bio, támhle kráčí pořádná designová (hurá), dále jedna kamínková Guessová (no páni, fakt?!), pan architekt, pan manžel, paní právnička, slečna studentka, sportovkyně (super teplákovka, go girl go!), přítel s přítelem, maminka s miminkem (si dělá legraci?!to dítě to nezvládne), lidé, co mají kožené kabelky i brašny spíchnuté z indiánské deky a tomu všemu přednáší Jordánová. Neculí se jako na plakátech, je milá, vtipná a říká úžasné věci. Nebudu přepisovat vše, co bylo řečeno, to si raději kupte její knížku, nebo počtejte, až vám ji daruju. Chci jen napsat to, co ve mně po čtrnácti dnech zbylo a doufám, že i navěky zůstane. 

1 a 419256_284710894927444_242828072449060_750018_90122314_n1. Naštěstí, naštěstí si za většinu věcí v životě můžeme sami. Naštěstí. (Úlevné Uffa). Takže pokud chceme něco změnit…tak naštěstí můžeme. Můžeme buď změnit situaci, nebo postoj. Naštěstí.

 2. Lidé se zbytečně prudí. Něco chtějí a pak, když to mají, nejsou spokojení, protože to neodpovídá tomu, co si představovali a pořád se prudí a pak prudí i ostatní. Jenže naštěstí, naštěstí je jen v jejich režii, jak to všechno bude. Naštěstí. A naštěstí je i v mé režii, jestli budu jejich nesmyslné stěžování poslouchat a účastnit se pruzení nebo ne. (To druhé je správně. NEBUDU!) 

3. Musím přiznat, že mě přednáška opravdu ovlivnila a 1 a rosieriveter-alexisbledel-glamourmagněkolik dní poté jsem uslyšela sebe samu, jak jsem namísto  chlácholení: “To je blbý,”  asertivně položila přímou otázku: “A co vlastně doopravdy chceš?”
   Když se totiž člověka zeptáme, co chce, například ve chvíli, kdy si stěžuje na nevymalovanou předsíň, zjistíme, že nechce mít vymalovanou předsíň, ale že chce donutit manžela, aby vykonal to, co slíbil (samozřejmě pod nátlakem). Čili chceme, aby nás manžel poslouchal. Ta předsíň je zástupný problém.
   Naštěstí mohu kamarádce pomoc předsíň vymalovat nebo ji poslat do háje, když nebude chtít 1 a 541085_10150819562553949_306528448948_11866313_35989993_nzměnit situaci ani postoj. Ono vykecat se je super, ale všechno má své meze. A naštěstí, naštěstí můžu většinu věcí ve svém životě změnit sama. „Takže s předsíní ti pomůžu, s neposlušným manželem ne. Ale můžeš k němu změnit postoj, kočí, víš? Ty taky nejsi dokonalost sama…“

 A poslední moudro, které předávám tak jak jsem to pochopila a slyšela já. Někdo jiný si možná odnesl úplně jiné poznatky. 

1 a 190657_212343255447574_7775632_n4. Nikdy není pozdě. Ještě je stále čas! Vždycky máme šanci na změnu. Situace nebo postoje.

PPS: 5. Taky jsem se dozvěděla, že vše se v našich životech děje tak, jak má. (Tak ale to je jedno velké úlevné UFFA!) Nebo alespoň tak, jak my sami vnitřně chceme, protože kdyby se nám něco opravdu, ale opravdu nelíbilo, změnili bychom to. Takoví totiž jsme. (Aha!) Když nám o něco opravdu jde a něco chceme, jdeme si za tím jako ohaři. To ostatní jsou jen kecy pro diváky a pro naše ego. “Činy jsou podstatné. Naštěstí,” řekla a vymalovala kámošce předsíň.

About Femme Fatale s Bohyní

http://dvetricitky.cz We And The City - Jak to vypadá, když si Femme Fatale a Bohyně založí blog… Aneb dvě třicítky ve městě
This entry was posted in kultura, Tasted On Us...Aneb vyzkoušely jsme and tagged , , , , . Bookmark the permalink.

12 Responses to Ještě je stále čas, naštěstí… (Vyzkoušely jsme)

  1. Pingback: Co jsem se naučila v roce 2012 | We And The City – Dvě Třicítky Ve Městě

  2. četla jsem její knížku Tvoje dítě a je úžasná, fakt mi překotně ukázala některé věci a pomohla i vztahu mezi mnou amou matkou.

  3. Pingback: co vlastně doopravdy chci | Sedmikraska

  4. Vanilka says:

    Já jsem jednou byla v obdobné situaci, jako když vaše kamarádka chtěla vymalovat předsíň. Ale když jsem se zeptala, co vlastně chce, urazila se. Asi to chce formulovat v rukavičkách, což mi moc nejde. Nebo to chce mít kamarádky, které podobné otázky snesou.

  5. panda says:

    Ano, vsetko sa deje tak ako ma.

  6. kocourpes says:

    komunistický sál hotelu Pyramida mě opravdu pobavil, 4 roky jsem tam absolvovala školní praxi a never more!!! :D

  7. Anonymous says:

    ciao Boh, dneska jsi mi teda dala – tou pravou kozesinou – ale FUJ!!! http://www.ukaztetovlade.cz/
    pusu Janula

    • Jo, tohle znám. A není to hezký pohled, ale já na to jdu fikaně… Kupuju si norky a lišky na blešáku, většinou. Takže si je někdo koupí a užije dvakrát. Možná i třikrát :-))) Řekni to samý o vepřovým nebo vyhoněným kuřecím, co jsi měla k večeři. Kuřátka taky nežila radostně a volně, ale jak jsi je pak radostně papkala, masíčko utrápený, chemií nadopovaný… Je to jen úhel pohledu, Janoulo. Recykluju, posílám peníze do Afriky, na UNICEF, Doktory bez hranic, jím bio, nakupuju hnusný Fair trade výrobky, jen abych podpořila anonymní výrobce a šetřím si na Priuse, takže pro něco se do pekla dostat musím. :-)

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s