(FF) Ne, nebojte se, přes svátky jsem se nezbláznila, ani se ze mě nestala ezoterička v batikované suknici. Jen jsem shodou náhod četla před Vánoci rozhovor s jednou cvičitelkou jógy, která vyprávěla o speciální dvouhodinové meditaci, kterou dělá pravidelně koncem roku. Spočívá v tom, že si klidně sednete, přemítáte o tom, co jste v uplynulém roce prožili a každému z těch, co máte rádi, pošlete paprsek bílého třpytivého světla (jo, já vím, jak to zní, ale zkuste to a budete překvapeni, jak je to … milé a uklidňující a povznášející). No a pak si vzpomenete na lidi a zážitky, které zase tak super nebyly, vlastně mohly být i docela hnusné a těm lidem, co vám ublížili nebo vás zklamali, podrazili a ublížili, pošlete také ten bílý krásný paprsek. To je všechno.
První část byla super, krásná. No a pak to přišlo. Místo radosti a odpouštění jsem cítila jen vztek a smutek a chudáku jógové učitelce nadávala slovy, která by si za karimatku nedala. Jak jí mám odpustit? A týhle krávě, co mi ničí život, mám poslat světlo, radost a lásku? Ježiš. A tomuhle? No vůbec. Jen si na něj vzpomenu, mám chuť sesílat hromy a blesky. A tenhle ulhanej blbec? Tomu přeju všechno kromě radosti a štěstí!
Nešlo to. U některých lidí to fakt nešlo. Mé tělo se vzpouzelo, má duše se bránila, mé srdce protestovalo. Napětí v břiše by se dalo krájet. Vůbec jsem nevěděla, jak na to. Začala jsem tedy ze skupinky lidí, u kterých mám pocit, že mi ublížili (ale třeba mi vůbec ublížit nechtěli nebo jim to bylo jedno), vybírat ty, kteří mě naštvali míň, a vzpomněla sina chvíle, kdy to bylo fajn. A najednou to šlo. Uvědomila jsem si, že třeba mají taky svoje starosti a stresy a že věci nejsou takové, jako se zdají být. Že to, co se mi zdálo jako křivda, jsem tak vnímala jen já a oni se třeba snažili. A že musím především odpustit sama sobě. Což mi trvalo nejdýl, ale jakmile jsem to udělala, najednou šlo všechno. 
Ulevilo se mi. Nevím, jestli jsem to prováděla správně a ani nevím, jestli tohle měl být výsledek, ale asi je tohle staroroční rozjímání stejně individuální jako rok každého z nás.
A pak jsem si pustila oblíbené písničky z 2012tky, vzpomněla si na to lepší, rozbrečela se a konečně roku 2012 odpustila.
Když chceme něco, co jsme nikdy neměli, musíme udělat něco, co jsme ještě nikdy neudělali!
Dvě třicítky na Bloglovin´
-
Nejnovější komentáře
Dvě Třicítky na blogerkách
Sháníte zajímavé boty? Zkuste Josephine!
We And The City - Dvě Třicítky Ve Městě 
Jak pravila Květa Fialová : všechno to máme přijmout, tak jak to je. Být spokojeni všude. Odpouštěním sobě to začíná, aneb mír v nás, mír kolem nás. Sny jsou krásné, sníme je však na Zemi, a je tak ošemetné pro podstatu éterickou nevznášet se nad Zemí. Nuž jsme na Zemi, máme dar měnit situace a postoje, říkat čistou a jasnou pravdu bez ostnů zla a bolesti. Všichni máme třetí oko a je jen na nás jak si ho leštíme a co uděláme s tím vnitřním zrakem. Když nám někdo ubližuje, tak si o to říkáme situací a nebo postojem. Ano dámy, také díky Vám jsem se letos nezbláznil, smířil se svou podstatou a rodinou a to vše pro jeden velký sen : chci být prostě a jednoduše šťasten. A tak jsem se po problitém prvním lednu rozhodl (decentní zbavení se roku 2012), že je mi (zatím křehce) lehce, že je tady na Zemi muž, který mě miluje a chce se mnou žít a trápit se nechci a nebudu. Vesmíre budiž staniž se. Zopakoval si, že je mu lehce a šel si zaplavat, měnit situace a postoje, smířlivě žít.
Fatalko hoď si beraní rohy do kabelky načechrej své jedinečné krásné vlásky a buď zářivá jako hvězda, což ty ostatně jsi.
Já su věčný optimista, za celej rok mě snad nenaštval ani jeden člověk :) Třeba to přijde, za týden mám dělat zkoušku z mikroekonomie, tak budu možná pěkně naštvaná :
Tak to drzime palce,aby mikro dobre dopadlo. :-) mimochodem,na koho bys pak byla nastvana? Na ucitele? Na sebe? :-))))
V první chvíli asi na všechny :-D
To dáš! To dáš! Go girl, go! :-)
Už jsem slyšela o takové meditaci, ale ještě ji nikdy “nepodstoupila”….Na těch staročeských zvycích něco je – je fajn jít do nového roku s “čistým štítem”. Já se koncem roku pustila do uklízení v šuplících, do kterých celý rok jen něco ukládám a nerada je uklízím – taky to byla docela dobrá nejen mentální očista :-D…
Výborný nápad… provedla jsem během posledního víkendu něco podobného, jen jsem netušila, že se to jmenuje meditace :-) možná proto jsem to ráno bulila jak želva :-)
Tak přesně to bych taky potřebovala…Pořád se hrabu v tom, co se tento rok stalo a jen mě to ničí.
Tímto článkem jsi se mi tedy zrovna trefila do momentálního psychického rozpoložení. Zítra budu muset vyzkoušet. Děkuji. :)