Amici miei – zkrátka kámoši

(Boh) Mám v Čechách skvělé kamarády a mám je moc ráda. Jsou úžasní. Milí a dobrosrdeční. Nejsou však příliš vřelí a už vůbec ne kontaktní. Zapomněla jsem na vřelost mých milánských kamarádů. Fakt, že si někdo změní plány jen kvůli vám, že vás někdo obejme tak pevně, že nemůžete ani dýchat, nebo že vám někdo ustavičně volá, aby vám řekl, že díky vám se cítí báječně. To všechno se může stát alfou a omegou vašeho bytí. Tím pravým důvodem, proč se do průmyslového města vracíte. Protože je tam tak vřelo. A na to jsem fakt zapomněla.

(Ráda bych upozornila, že všichni moji kamarádi jsou cizinci. Jak už to tak bývá, stejně jako Pražáci mezi sebe nevezmou venkovany, ani Miláňan se nad cizincem neslituje. Ale to je v pořádku. Tak to chodí všude. A v Miláně vlastně skoro žádní Miláňané nežijí…)